Srpen 2015

Čert vem gamatiku, aneb cizí jazyk na vlastní kůži

29. srpna 2015 v 19:02 | Jeife |  Zamyšlení se nad..
"Proč má dost lidí problém mluvit v cizím jazyce ... co je na tom tak strašného ... těžkého ... ?"

Cizí jazyk, tedy angličtinu se učím jako většina špuntů od 3. třídy, tedy od svých 9 let. Je mi 18, jazyk se učím necelých 10 let. Za tu dobu jsem se něco, neříkám že málo naučila. Jednou jsem byla v Anglii, několikrát na dovolené v zemích kde se člověk anglicky domluví. Ale nikdy nebylo mluvení jen na mě, vždy jsem se mohla schovat za rodinu, přátele, třídu ... lidi, kteří to odmluvili za mě. Nikdy jsem nemusela mluvit víc jak 2 věty a i to za mě většinou říkali ostatní. Taky aby ne, když jsem se mluvení zuby nehty bránila mluvení ve svém, natož v cizím jazyce. Ale tohle léto šlo o něco víc než jen o to, kolik stojí pizza, nebo jak se dostanu na poštu ...
Tentokrát byla možnost zajezdit si v Chorvatsku, na pláži. Domluvit se s Chorvatem česky je úkol složitý, téměř neproveditelný. Nezbylo nic jiného, než ze sebe začít soukat angličtinu. Buď budu mluvit, nebo na žádnou vyjížďku nepojedu ... Pravda, musím říct, že mi nějakou chvíli travalo, než jsem si v hlavě poskládala co vlastně řeknu, ale nakonec jsem začla. Nebyla důležitá gramatika, byly důležitý slovíčka. A taky bylo fajn umět popsat slovíčko co nevím jinými slovy. Nakonec jsem ze sebe vysoukala, že bych ráda jezdila na jejich koních, že jezdím 10 let. A že bych ráda jela s koněm na pláž a tam cválala. Nebylo to jednoduchý, spoustu slov jsem nevěděla, někdy jsem váhala ... Ale všechno domlouvání lepší než přijít o tak super vyjížďku. Musím říct, že mi při mluvení pomohla znalost slovíček. Ano, dost jich mám ze školy, ale velká část byla z filmů, videí na youtube, článků v angličtině, věcí o modelech v angličtině. ČERT VEM GRAMATIKU. Nakonec jsem se domluvila, že přijdu následující ráno v 8:15 a pojedeme na vyjížďku :)

https://iamarnab.files.wordpress.com/2014/07/understandingsign2011.jpg

Ze začátečního nesmělého ptaní se stala zábavná diskuze trvající skoro dvě hodiny (s drobnými přestávkami na cval :D). Diskuze o tom, jak jsme začly jezdit, jaké jezdíme koně, jak dokáže být kůň náladový, čeho se bojí. Samozřejmě jsme nemohly vynechat debatu o tom, kde budem klusat, nebo cválat. Povídaly jsme o tom, co děláme za školu, jakou máme rodinu, kam chodíme na praxi ... prostě drbny :D a to celé v angličtině. Musím říct, že z panické hrůzy z mluvení v ájině se stalo snad i něco víc než jen zábava při které se člověk zasměje. Zajímavé je, že jsem se během chvíle přestala bát říct cokoli, co mě napadlo, dokonce jsem se dostala i k přeložení úsměvného koňáckého přísloví "špatný jezdec padá z koně, dobrý padá i s koněm".

Tedy si říkám, hlavní účel cizího jazyka - DOMLUVIT SE - byl splněn, aniž bych použila mnoho zkušeností z hodiny angličtiny. Nebylo by tedy fajn zamyslet se, co děláme špatně, případně co ministerstvo, řiditelé a učitelé přehlíží?

https://rushanew.files.wordpress.com/2015/01/wpid-when-we-start-understanding-small-things.jpg

Myslím, že první problém, který by stál za vyřešení je malá hodinová dotace angličtiny (počet hodin angliny v týdnu). Nevím jak vy, ale já jí mám 9 let vždy jen 2x do týdne. Kdo se za 90 minut týdně má naučit mluvit. Myslím, že by bylo fajn přidat do rozvrhu hodinu navíc. Klidně na místo výtvarky, nebo jiného, pro život nezbytného předmětu (sweet irony).
Dál myslím, že je velký problém množství lidí v hodině angličtiny. Většinou je lidí kolem 25, to znamená, že každý má necelé dvě minuty na to, aby se dostal ke slovu. MÁLO .. zoufale málo. Za 9 let co se anglinu učím jsem do dvou skupin po cca 10 lidech byla rozdělená jen jednou. Vím, chybí peníze na druhého učitele. Ale upřimně bych raději dala 5kč za hodinu v menší skupině než se pomalu nedostat ke slovu v 20ti členné skupině. Ve skupině by bylo tak 10 lidí, když by každý dal 5kč, učitel by měl 50kč na 45 minut. Škola by něco málo taky mohla přidat. Tři hodiny v týdnu, 12 hodin za měsíc. 120hodin za rok. Dohromady 600kč. Dobře, spousta lidí mi bude otloukat o ústa to že nemají, to že je to moc. Ale zaprvé, je lepší dát 600 nebo neumět pořádně anglicky? A zadruhé, znám dost dětí z chudých rodin. Jednu věc ale nepochopím, většina se láduje drahými sušenkami, energy drinky, bagetami .. a s odpuštěním prožere tolik co já za 3 dny. Opravdu by se v peněžence nenašlo 15kč na týden?
Další problém vidím v používání učebnic. Samozřejmě, učiteli to usnadní práci, ale řekla bych, že žákovi to spíš uškodí. Naučí se doplňovat slova do vět, ale ne ty věty tvořit. Naučí se přiřazovat předepsaná slova k obrázkům, ale ne ty obrázky popsat vlastními slovy. Myslím, že by si každý žák měl vést slovníček se svými slovíčky. Hodina by nebyla o otevírání a zavírání učebnic a pracovních sešitů. Nejvíc by se mluvilo. Bylo by fajn, kdyby se na začátku hodiny začlo postupně vyprávět o tom, kdo co zažil. Někomu se zdál podivný sen, někomu se vdávala sestřenice, někomu se narodily šťěňátka. Lidé by se učili porozumět, rozvíjeli svou slovní zásobu pomocí příběhů z jejich okolí. Žák by byl samozřejmě tu a tam opraven učitelem, či jiným žákem. Pomoc s výslovností, uspořádáním slov ve větě, nebo přesnějším vyjádřením myšlenky. Každý by dostal možnost mluvit (a očekávalo by se, že bude mluvit). Lidé by se podělili o své zážitky s ostatními, zasmáli se, navzájem si (v angličtině) poradili ... a při tom by se aktivně učili anglicky.
Další důležitá věc, která mi v hodinách dost chybí je diskuze. Na každou hodinu bych dala nějaké téma, které se každého aspoň trochu týká a na které má každý člověk jiný názor. Život je z velké části o tom, co si myslíte, co si myslí ostatní. O obhájení svých názorů. Tak proč to nědělat v angličtině :)
V praxi by to tedy znamenalo - rozdělení do skupin, přispění žáků malou částkou na výuku angličtiny, zrušení povinných učebnic, víc mluvení a diskuzí, víc snahy o porozumění.

Angličina by nemusela být tím děsivým předmětem, který vytváří v žácích strach z mluvení, strach že řeknou něco špatně, že se jim kvuli tomu bude někdo smát. Angličtina by měla být zábavou, předmětem ve kterém žáci najdou cestu do světa, předmětem kde poznají své schopnosti, kde se naučí důvěřovat sami sobě.


http://www.cnusd.k12.ca.us/cms/lib/CA01001152/Centricity/Domain/5524/keep-calm-and-learn-a-foreign-language-2%5B1%5D.png

Chorvatsko 2015

24. srpna 2015 v 17:46 | Jeife |  Nowinky
Splnění celoživotního snu, nafocení krásných fotek, překonání strachu z mluvení v cizím jazyce, dosažení plnoletosti. A to vše v jednom týdnu, na jednom z největších chorvatských ostrovů jménem Pag :)
To, že se k moři pojede jsem věděla už tak půl roku dopředu, i přes to jsem balila na poslední chvíli. Předodjezdový zmatek se nevyhnul ani modelům. Po dlouhém rozhodování padla volba na fríského hřebce Gofferta a miláčka Ideala. Jeli jsme na noc před Linz, cesta super, do té doby než jsme se na 4 hodiny zasekli v koloně :D
Po příjezdu na ostrov jsme díky navigaci a znalosti ostrova z minulých let snadno našli dům, ve kterém jsme byli ubytovaní. Žádný luxus, jeden z posledních baráčků v malé vesnici. Ale co víc chtít, 4 minuty k moři a za zády bílé vápencové hory.
Počasí bylo zajímavé, nejednou nás z pláže vyhnala bouřka a průtrž mračen .. ale aspoň jsme .. jsem se moc nespálila.
I když je celý ostrov na vápenci, naše malá soukromá pláž je jednou z mála vyjímek. Je nad ní pískovec, to znamená, že na pláži je písek. Krásně se na něm fotily modely (hned po tom, co jsem z něj půl hodiny vybírala oblázky :D).
Musím zas pochválit můj skvělý foťáček, který sice není nejnovější a nemá supernew design, ale fotí krásné fotky a díkybohu je voděodolný (to se hodilo zvlášť když jsem při cestě na pláž spadla celá i s taškou ve které byl breyer do moře).
O překonání strachu z mluvění v cizím jazyce chystám samostatný článek, vím, že na ty dlouhé texty nikdo není. Stejně tak chci napsat článek o splněném snu :)
Teď zpět k moři a hlavně k fotkám ...

cestování s modely nemusí být vždy jednoduché, zvláště když si kovový hrot na konci kopyta vrazíte do stehna ...

Goffíček na pláži :)

Naše pláž

Když se počasí zblázní. Člověk ani nestíhá dofotit a už je bičován deštěm a větrem :D

Příliv mi chtěl ukrást koně ... :/

Ale ta fotka za to stála :)

Řekla bych, že tohle je jedna z nejlepších fotek modelů (mých fotek, mých modelů, zas aby to někdo nevzal osobně :D)

Městečko Pag

Jedna umělecká :)

A tam nahoru jsme se vydali :) hora "svaty vid"



Zbytek fotek asi v dalším článku. Neuvěřitelně mi blbne rajče :( doufám že se i tak článek a fotky líbily :)

Já a moje začátky u koní

16. srpna 2015 v 6:00 | Jeife |  Já, o mě
Předem upozorňuji že tohle není povídání na 10 řádků. Je to o mě a o tom, jak jsem začínala jezdit. Komu se to nelíbí, ať to nečte a nekomentuje ;) (tenhle článek mám rozepsaný už asi rok, tak ty, která jsi uveřejnila podobný před pár dny, neukamenuj mě)
Všechno to začalo když mi byly tři roky... Byla jsem s mamčou na zahradě a najednou kolem nás jela slečna na krásném koni. Kůň byl dost vysoký, hnědý a měl bílé odznaky na nohách a hlavě. Strašně jsem si na něj chtěla sednout. Mámí, kůň. možná moje první věta spojená s ježděním. Za chvilku už sem seděla na koni. Pamatuju si jak byl strašně vysokej a máma mě držela za nohu abych nikam nespadla. Když mě sundavaly, doufala jsem že tohle nebylo naposledy co sedím na koni. Od tří let jsem mámu přímo bombardovala dotazy, kdy bych mohla na koníky. Prý to se mnou bylo děsný. Byly mi čtyři a narodila se mi ségra. Mamča byla na mateřské a na mě a na moje koně nějak čas nebyl. Taťka nebyl a není člověk, který by vzal své dítě a splnil mu sen. Bohužel. Čas ubíhal a já stále chtěla jezdit na koni.
Když mi bylo šest let byly jsme (já, máma, ségra) na chatě poblíž Příbrami. Kromě všemožných výletů jsem mamku přemluvila aby mi zaplatila ježdění na koni. A když mě tak i ségře, které tenkrát byly 4 roky. A když mamča zjistila, že by měla hodinu čekat než se vrátíme, tak si taky zaplatila. I když se bála, že se jí zhorší problémy se zády. Já jsem měla bílého koníka jménem Tornádo. Ségra měla koně se jménem Oříšek. Vyjížďka se mi moc líbila a mámě se záda nezhoršily, naopak jí už tolik nebolely. Zaplatily jsme si i další vyjížďky, nevím mohly být tak 3 nebo 4. Blížil se konec našeho pobytu na chatě a taky poslední vyjížďka. Máma mi nabídla možnost jet s ní na rychlejší vyjížďku.. sice sem se docela bála co příde, ale šla jsem do toho. Asi po deseti minutách v kroku jsem zepředu uslyšela, teď se drž pojedem rychleji. Čapla jem hrušku westernového sedla a kůň se rozklusal. Když o tom tak zpětně přemýslím, ten kůň musel mít moc pohodlné chody, jinak bych se tenkrát rozmázla. Pak jsme zase přešli do kroku a já jsem říkala že chci ještě.. byla jsem to velkej magor... poprvý jsem klusala a chtěla ještě. Pak si pamatuju, jak přišla hooodně dlouhá louka a pán co s náma jel se na mě otočil a řiká mi : teď se drž, bude to jak v hopacim křesle. Kůň podemnou nacválal a já jsem poznala jak krásný to je. Nádhera !! Moje asi pátá jezdecká lekce a já si to cválám na koni ...
Přišel konec pobytu na chatě, konec prázdnin a já šla do druhé třídy. Přemluvila jsem mamku že budem spolu chodit jezdit. Jí to pomáhalo na záda mě se to strašně líbilo. Tak že jo... hledaly jsme na netu a našly jsme stáj asi 15 minut autem. Název JK Chaby ... praha zličín. Začaly jsme tam chodit. Podmínky byly docela zajímavé.. koně v boxech, poníci v boxech po dvou. Koně chodili na pastvu, kde se ale museli hlídat, protože ohrada nebyla kompletní. Jezdilo se na sedle a uzdečce a pod sedlo se dávaly různě poskládané deky. Vrsva měla většinou kolem 5cm. jezdila jsem na kousavém ponym čertovi. Vedle něj v boxe byla malá shetlandská ponička jménem Mušle - taky zajímavé jméno. Na tu jsem se strašně chtěla dostat. Pak jsou tu takové útržky vzpomínek ... kousl mě Čert, dostala jsem na to nepálivou dezinfekci pro koně. Nebyla tam klubovna a byl mi děsná zima. Na vyjížďce jsem byla jen jednou. Nějaká holka mi pod kalhoty nasypala písek. Jiná holka si zlomila ruku. Ještě jeden úraz. Mamce kůň sežral tkaničku od bundy ... jednou si mě nějaké ženská vzala na lonž a že zkusíme klus. Měla jsem velkého koně a byl takový nepohodlný. Začla jsem se sesouvat dolů a skončila klusajícímu koni zavěšená za krk. Nespadla jsem, ta ženská mě z koně sundala a po dvou měsících jsme oddíl opustily a daly mu nálepku "Nevyhovující". Začly jsme hledat další oddíl, kde bychom mohly jezdit...
Našly jsme Sportovní stáj prahy 13, kteá už ale nesídlila v Praze, ale v malé vesničce kousek od nás. Vydaly jsme se tam s tím, že si rovnou zaplatíme nějakou jízdu, abychom to pořádně ozkošely. Doslala jsem poničku Lauru. Taková menší "žlutá" ponička s tmavou hřívou... ještě teď po víc jak 7 letech jí vídám. V Kozolupech se nám líbilo a tak jsme se tam přihlásily do oddílu. Měli tam asi 20 koní, pamatuji si na Fríského hřebce jménem Tsjibbet-T
http://www.zuzule.com/alba/8/novinky.jpg

krásného plemenného hřebce Prince, kousavého koně jménem Domino
http://img7.rajce.idnes.cz/d0701/0/881/881310_411cc50a942ef0b783fd0146f31dc4c5/images/DSC_6624.JPG

Buloňskou kobylu Bellu a její hříbata
http://www.zuzule.com/alba/26/468.jpg

zlobivou poničku Zetu

a jejího syna Zorra
http://lh3.ggpht.com/sportovnistajprahy13/Rzdls0XhiOE/AAAAAAAAA5E/xBrkN7S4z3U/s160-c/Zorro.jpg

Laura
http://baike.zuzule.com/alba/57/1202.jpg

a její hříbátka Leontýnku
http://www.zuzule.com/alba/82/1689.jpg

, Lentilku a Laru, Frískou klisnu Kiki a její nádherné hříbátko Elektru
kiki










, Shirského koně jménem Minotaurus fon Karlštejn
Karlštejnský Minotaurus













hodného Edena
http://img7.rajce.idnes.cz/d0701/0/704/704636_0def7dd74f2c3e4abd26cd72d9617fbd/images/DSC_1014.JPG

a Arona
http://img7.rajce.idnes.cz/d0701/0/881/881310_411cc50a942ef0b783fd0146f31dc4c5/images/DSC_6611.JPG

poničku Moňu, Elisabet, soukromou klinu Steffy, Mojí oblíbenou klisnišku Máju
najáda














Sherryl a další a další ... V tomto oddíle mě naučili klusat, cválat trochu i skákat.. Bylo to super. Koně byli dvě třetiny dne na pastvě, dostávali obrovské porce sena.. Ale tenhle oddíl měl i své stiné stránky... Čím se podestýlalo? - liden co se sem přišli podívat jsem říkala,že je to speciální podestýlka. A co že to vlastně bylo? Koni jste z boxu vybrali špinavou podestýlku, tu jste dali do kolečka a vyvezli do haly. Když jste chtěli dát koni čistou podestýlku, tak jste si vazali krumpáč, lopatu a šli jste do haly. Tam jste se krumpáčem prokopali k suché vrstvě a naložili jste si jé do kolečka... velmi zajímavé. Koně byli hubení, protože dostávali asi jen 2 litry jádra apod. denně. Klubovna nebyla vytápěná, protékal záchod, v koupelně byla dost rozšířená plíseň.. A to jsou jen věci na které si vzpomínám.. Pak tam byl jeden trenér (19?) , říkejme mu třeba Jakub. (a ty trenére, jestli tohle čteš, alespoň vidíš jaký to bylo) Jedním slovem to popsat nejde.. Hnusný, chladný, puberťácký, krutý, vznětlivý .. Dával lidem jejich neoblíbené koně, i když by po prohození mohl mít každý svého miláčka, řval na děti, posílal malý holky ke kousavému koni... Po mě jednou hodil lonžák když mi nešlo nacválat =/
V tomhle odídíle jsem jela i svoje 1. hobbíčka.. začnu od začátku kapitoly, aby jste věděli co a proč se vlastně stalo.. Byl koněc dubna a v oddíle se pořádaly takové malé hobíčka. Já jsem se zapsala do 20cm s Májou (no, tak co.. prostě 20 XD) a do 40 se Sherryl .. jenže Sheryl týden před hobíčkama dostala průjem ze trávy.. já i jiné holky jsme majitelce říkaly, ať jí nachá ve stáji.. jenže majitelka fak pako.. furt jí pouštěla na pastvu =( a jednoho dne vzala majitelka přepravník, a že jí doveze na veterinu.. Byla jsem u nakládání, už tam nevypadala kobča dobře.. něco mi říkalo .. dej jí pusu, možná je to naposled.. Příští den mi volala majitelka.. Sherryl na veterinu nedovezli...
Já jsem to dost obrčela, ještě teď mám v krabici vzpomínek její žíně..
Za týden se jel závod a mě majitelka přidělila místo Sherryl koníka jménem Zorro. Jako první se jel parkur 20 cm.. tuším že jsem byla asi 4 v pořadí. Jely jsme to celé v klusu, protože mi bylo blbý kopat do koně na závodech (Mája měla křivý nohy a byla taky dost líná) celý jsme to jely čistě. Při dekorování se rozdaly všechna místa až na 1. a já si říkala, že to už namám šanci... A první místo získává Jeife a Mája! Měla jsem obrovskou radost :D 1. závod a 1. místo :)
Pak se jel parkur 40.. to jsem měla Zorra. Jeli jsme to čistě až do půlky, kde mi vyhnul skouk, protože jsem měla moc krátký nájez =/ to jsme se neumístili, ale co.
Čas plynul a oddíl začal krachovat.. o stěhování se v oddíle mluvilo už dlouho, ale nikdo to nebral vážně. Jednou mi majitelka volá.. no tak jsme přestěhovaný o vesnici dál.. tak jsem chodila do oddílu tam. Všude bahno, místo sedlovny maringotka, záchod a voda 100 metrů od koní (voda se nosila v kyblících a záchod .. to byla toitoi butka) 20 koní a 6 boxů.. v noci tam bydleli po 2 a některý zůstávali na pastvě/bahnu. Podmínky fakt děsný.. nedělejte si iluze.. kubovna nebyla, jezdilo se ve výběhu na bahně a vyjížďky byly taky na ho*no. Jediné co mě tam drželo byla Mája. Tu jednoho dne majitelka prodala a ani mi o tom neřekla. Zbali la jsem si všechny věci a z oddílu doslova utelka.
V tomhle oddíle jsem strávila asi 6 let
Začlo dlouhé hledání, až jsem našla oddíl v Pticích .. tenkrát se mi to zdálo jako nějaký sen. Koně bydleli v boxech, chodili na pastvu, kde byla tráva, měli deky.. Vytápěná klubovna s kuchyňkou a koupelničkou, skříňky pro oddíl... Co víc si přát?
Poznala jsem spoustu celkem super lidí, ale hlavní byli stále koně...

http://media0.webgarden.cz/images/media0:5108402d854f4.jpg/paloma3.jpg
Paloma - 15ti letá klisna ČT, téměř všeho se bála, ale na ježdění naprosté zlatíčko.. také proto na ni chodili jen začátečníci a já, která se do ní bezhlavě zamilovala se na ní téměř nedostala. Další super koník ...

http://media1.webgarden.name/images/media1:5108400217366.jpg/ptice5%20005.jpg
Neonka (podle sí i ČT klisna na RM) na jedno oko slepá, na druhé špatně viděla.. ale spoustu mě toho naučila :) Ale všichni koníci byli něčím jedineční.. a já na ně nechci zapomenout, tak o nich něco napíšu ;) ..

http://media0.webgarden.name/images/media0:51084034c87f3.jpg/Poh%C3%A1dka.jpg
Pohádka - obrovský provozní kůň, miláček dětí, ale poslední dobou začínala shazovat a já ji dostávala ven, prý ať ji to odnaučím.. sranda to byla, při každém cválání mi buď vzala dráhu, nebo házela kozlíky.

http://media0.webgarden.cz/images/media0:5108434999154.jpg/Khiara+a+m%C3%A1ma.jpg
Khiara - věčně kulhající kobča za asi 130 tisíc. Seděla jsem na ní 1 nebo 2x ... prostě koník nahovno když to tak řeknu. Docela jsem si užila s obvazování její po*** nohy.. nikdo jiný to dělat nechtěl, báli se jí.. málem mi rozkopla nejen hlavu.. ale to jsem jí to měla nechat nezavázané?!

http://media1.webgarden.name/images/media1:5108400e99c71.jpg/ptice5%20007.jpg
Laurin - kousavý koník se zlatám koňským srdcem dostiháčka. Na ošetřování byl ne zrovna oblíbený.. kousal a kopal. Ze začátku jsem se ho bála.. ale pak jednou nebyl nikdo, kdo by mi s ním pomohl a tak jsem sebrala všechnu odvahu, pár rohlíků a šla směr jeho box. Ze začátku vpohodě.. ale jak jsem se hřbílkem přiblížila ke kohoutku (a o čistím s velkým citem, ne že ne) tak se po mě ohnal.. rafnul mě do ruky. Jo.. modřina jak prase.. ale co. Dostal pěstí několikrát do čumáku a .. a světe div se .. následující 2 roky věděl kdo jsem a co si ke mě může dovolit.. ano, šklebil se, ale nikdy už mi nic neudělal. A stačilo když jsem stála u jeho boxu když ho holky sedlaly.. když se k nim otáčel.. já na něj: Lauriinéé! narovnal uši a přestal se po holkách otáčet.. Ano, někdo s mímy pár ranani do čumáku třeba nesouhlasíte, chápu vás, ale pořád lepší než to co se dělo. ->holky na něj pořád naštvané i když jim nic neudělal, chovaly se hnusně, hrubé zacházení, neefektinví dlouhodobé "plácání přes čumáček" .... já to vyřešila během minuty a účinek byl 2 roky (možná víc) ... holky to řešily a účinek nikde. Jako mladý byl Laurin dostihák.. jenže mu to nešlo a měl jít na jatka.. nekdo ho ale zachránil a dal ho sem. Před 2 roky mu bylo cca 26 let. Poslední 2 měsíce jsem ho dost často jezdila ven na vyjížďky.. takové krásné vyjížďky s ním.. otěž za přesku, naprostá důvěra.. cval po poli... stále otěž za přesku... brždění na konci pole.. stále otěž za přesku. :) hezké vzpomínky.

http://media0.webgarden.name/images/media0:5108400c197bd.jpg/refa%20mini%20maxi%201.jpg
Pak koník jménem Reforma. Perfektní koník, který by mohl skákat "do nebe" ale majitelka na ní téměř nejezdila ... Já na ní seděla asi jen 20 minut když bylo potřeba opracovat před závodama a nikdo jiný nemohl. Na ošetřování naprostý zlatíčko.

http://media0.webgarden.name/images/media0:5108436141a62.jpg/j%C3%A1%20a%20Charlottka%20v%20tr%C3%A9ninku.jpg
Charlotte.. koník dcery majitelky stáje.. no, prostě rozmazlenej kůň, který by potřeboval převýchovu. Nikdy jsem na tom neseděla.. naštěstí.

http://media0.webgarden.name/images/media0:5108401b5689c.png/52.bmp
Despin - kobližník :D prostě soukromák, tlustej jak prase, rozmazlenej. Naštěstí jsem na tom moc nejezdila.. i mě venku párkrát sundal.. sviňa :D :D :D

http://media0.webgarden.name/images/media0:51084013eb8fd.jpg/DSC_2314.jpg
Lyel .. kůň který mě toho hodně naučil, ven jsem na něm bohužel nemohla (dostihák). Vzpomínám na tebe s láskou lyoušku.. chybíš mi.

http://media1.webgarden.name/images/media1:5108402abbb9d.jpg/lady2.jpg
Další koník jménem Lady .. krásné vzpomínky na ni mám.. Nejdřív ji jezdila moje mamča, pak mamča z oddílu odešla a ta "čest" zbyla na mě.. vzpínání, rozcválání se přes celou jízdárnu, kozlíky, otočky o 360°... spoustu jsem si toho na ní zažila :D lidi z ní lítali jak švestky, většinou z ní sletěli a znova už neměli odvahu nasednout.. Já se sundat nenechala.. držela jsem se :D .. posledních pár měsíců jsem došla i k ježdění bez třmenů a "zahozené" otěži. Ale nebyla to jen neřízená střela.. zároveň byla i nesmírně vnímavým a ochotným koněm.. Otočky, obraty, 2 stopy .. spoustu kravinek :) přechod ze cvalu do zastavení... :3 vyhrála jsem si s ní, bavilo mě to. Z téměř nezastavitelného koně (ano, dala se, ale za neskutečného tahu za otěž) jsem udělala koně, který o chod zpomalí když řeknete sst, koně který (ano, i za mírného použití jiných pomůcek) klidně i ze cvalu zastaví na A stojí! .... práce s ní mě moc bavila.. Ale věčně to vydržet nemohlo :( do stáje přišla Veronika... začla mi jí brát a já chodila na ty "horší koně" ... když jsem se k ní občas ještě dostala, zjišťovala jsem jak moc je od ní zku*vená ... :'( chtělo se mi brečet.
Navíc mě tam mamča už nemohla kvuli nové práci vozit a já tam musela dojíždět busem.. hodinu tam a 2 hodiny večer domu. Nemluvě o slámových službách o prázkách, neodměněné práci na závodech, téměř žádném skákání, nedostatku terenérů, nafoukanosti majitelky, hubenosti a nemocnosti koní a řešení těchto problémů..... bylo toho moc.. i lidi v oddíle mě začli štvát. A tak.. odešla jsem. Já i mamča. V tomhle oddíle bych svou buoucnost nenašla.
Ježdění jsem za hlavu nehodila, hledala jsem ježdění dál. Našla jsem pohých 10minut autobusem od místa kde bydlím. Ze začátku krásný, majitelka mladá, přijemná. Koně až na vyjímky super. Zamilovala jsem si Kejminku pak i Sambu. Jela svoje druhý závody, dostala se na několik skokových hodin...

http://img19.rajce.idnes.cz/d1903/9/9407/9407213_a35034ef46c0bf0a74c87ff4186ed590/images/100_1198.jpg?ver=2

Ale jak to vždy bývá ... i tady jsem víc poznala majitelku, víc poznala o co tu jde ... nejdřív stála hodina 250, pak 350 a naposledy už 450. V sedlovně jsem vzala sedlo a zjistila že je dečka pokrytá krystalky soli. Hledala jsem a nenašla jsem jedinou volnou dečku pro "obyčejného oddílového koně". Za 450 na hodinu docela smutný.
Do toho jsem poznala novou lásku a trávím teď víc času a u něj než doma a tak je to i do téhle stáje daleko. Takže opět ... hledám dál :)



Úspěchy na LS + výrobky

9. srpna 2015 v 16:39 | Jeife |  Nowinky
Tento program přestal pracovat. Chcete počkat na odpověď programu, nebo program ukončit? ...
Váš prohlížeč neodpovídá ...
Na kartě je málo místa. Vyberte jiné úložiště ...

Tak tyhle hlášky poslouhám už dva dny v kuse. Super. Počítač se přehřívá, hardisk je přeplněnej, externí úložiště skoro celý volný. Doháje už s technikou.
I přes to všechno se mi povedlo dostat fotky z foťáku až na rajče a doufám že i sem, tak aby jste je viděli ... snad ...

Nové modely, výrobky ... úspěchy ... :)


Začnu asi slibovanými nováčky :) na ranch / poličku přijelo za poslední měsíc nadprůměrné množství modelů. Velkou radost mám z Marwariho, podařilo se mi také sehnat starou percheronku, po které toužím snad dva roky. Přes kamarádku se ke mě taky dostalo pár modelů, které bych si asi jinak nekoupila ... ale přirostly mi k srdci <3 No a abych na mého šampiona nezapoměla. Exclusive schleich dovezený přímo z Německa mojí drahou tetičkou ... :)



Dál tu mám pár hezkých fotek, ale znáte mě ... spíš se mi povedou výrobky než fotky :D .. i když tahle první se mi stejně moc líbí <3






Ohlávky na prodej, na ceně se dohodnem. Tak kdo by měl zájem pište :)

Stejně tak prodávám i tyhle modely, na ceně se dohodnem :) (ten stablemates je jen jeden, nevím co tam dělá 3x :D)

No a dál už úspěchy z LS. Zhustila jsem to do 5 fotek, aby jste to neprojížděli hodinu :D
Velkou radost mi udělal Huckleberry Bey, který se svým novým kabátkem ukořistil první postupové místo a druhé místo z ježdění celkově :)

Druhá místa ...

Třetí místa ... (dík kiwik za fotku, nestíhala jsem fotit)

Čtvrtá místa ...

Pátá místa ...

Celkově jsem s umístěním spokojená ... jen těch prvních mohlo být víc :D dost se stávalo, že byli dva stejní koně, jeden vzal první místo a můj stejnej nevzal nic :D :D :D ale což, stává se :D

Příští týden nebudu mít přístup na net, asi vám něco přednastavím, ale nepočítejte s tím, že budu odpovídat na zprávy, to až po 22.8. ... ale klid, kdo si napíše o ohlávky nebo o zvířátka, ten je má ;)

WCLS 2015

1. srpna 2015 v 19:39 | Jeife |  Nowinky
Poslední 3 týdny nedělám nic jiného než vyrábím.. proč? Protože se blížila LS, výstava modelů. Musím říct, navyráběla jsem toho poměrně hodně, dost věcí pro sebě, dost věcí na prodej. Ale po dlouhé době musím říct, že jsem to svyráběním trochu přehnala, několik dní v kuse jsem ráno v půl osmé vstala a od osmi až do 10 večer vyráběla :/ Jo, ze spousty věcí mám radost, ale teď vůbec nemám chuť vzít do ruky ani kleště ...
No nic, to je moje chyba .. teď už k samotné LS :)
Z prahy je to do Pardubic nějakých 110km, tak jsme se rozhodly, že vyrazíme v 8 abychom vše stihly. Jenže ženský ... vyrážely jsme až 8:25 :D Celou cestu jsem ještě dodělávala deky. Po příjezdu na mě zbyl jeden jediný stůl, ale díkybohu byl nějak tak uprostřed všeho dění. Měla jsem asi půl hodinku na to vyndat koně a nastrojit si je na kategorii ježdění. A v tom to začlo ... "kde sakra je moje igelitka se sedlama, uzdečkama a vším tím...?" No výborně, takže vše co bylo vyrobené z minulé LS zůstalo neznámo kde :( i tak jsem ale do kategorie ježdění měla parkurového poníka s překážkou, růžovou anglii a arabský postoj. Všechny 3 věci se umístily, z toho mám radost :) za araba mám dokonce mašličku za 1 a pak 2. místo :)
Následovaly další kategorie, poměrně dost koní se mi umístilo, ale žádný už neměl 1. postupové místo :/ hlavně u schleich mě to docela štvalo ... nejednou byli dva stejní koně, jeden sebral první a ten můj třeba až páté nebo vůbec žádné :/ ale co se dá dělat, tomu se u sch prostě vyhnout nedá. Pak breyer, tam to taky postupové nebylo (tedy bylo ale ne pro mě) navíc jsem zjistila že se pohřešují dvě MW :(
Aspon mi udělaly radost moje obchody, zaplatil se mi z nich vstup i nový breyer :)
Holky to měly dobře zorganizované, nejvíc ze všeho mě asi překvapilo to, že to šlo neskutečně rychle, myslím že kolem 4. odpoledne už se to blížilo ke konci. Všechno fajn ... akorát jak jsem byla nevyspalá, tak jsem tam nechala tuším 3 krabice s obchůdkem ... no prostě borec Jeife :(

Protože dneska odjížděli příbuzní, tak je tu neskutečný bordel ... to znamená že nemůžu nafotit koně s oceněním ... do příštího týdne je tu máte :) aspon vám ukážu nováčka a některé fotky výrobků. Jinak co se týče fotek z LS - nestihla jsem ani jednu, měla jsem moc koní. Příště to chci hodně omezit, asi jen breyery a pár schleich. Je to neskutečně náročný na ohlídání všech kategorií.

Marwari ve své nové ohlávce

Seatle Slew a jeho růžová sada

Jeden z nejnovějších přírůstků z Německa :)

A ještě fotka co vystihuje mou náladu :D

A nakonec bobínek Harley D Zip <3 krasavec :) na netu mi vždy přišel nechutně lesklý, ale jak jsem ho viděla naživo, zastínil i Saru Monet a bylo :)