Květen 2016

Náhoda či osud?

25. května 2016 v 23:23 | Jeife |  Nowinky
"Ahoj, jak se máš?"
"Dobrý den, my se známe?"
"To nevím, co ten nový fresh bar, líbí?"
"Je fajn."
"Mě se také líbí, tak naviděnou Jeny..."

To byl už druhý člověk za poměrně krátkou dobu co mě takhle překvapil. Byla jsem na praxi v Motole, měli jsme přestávku. Odešla jsem od zbytku "party" a šla si na druhý konec nemocnice pro jídlo. Stála jsem čelem k pultu, objednala si a najednou tam byl. Člověk, kterého vůbec neznám. Jmenovku jsem měla na uniformě, jenže jsem stála tak, že ji stejně nemohl vidět. Jen malým písmem je na ní napsáno jméno "Jenifer". Ale jak ... proč ... kde ten člověk přišel na to, že mi říkají "Jeny"? Podivné náhody ...
Znal mě snad od malička? Na žádného dlouhovlasého muže si nepamatuji. Zná snad mé rodiče, viděl snad někde mou fotku, šel za mnou přes celou motolskou nemocnici a slyšel snad jak mi někdo říká jménem? Nevím.

U kubíka jsem byla dvakrát. Jednou venku, byli jsme po celkem dlouhé době, tak zase dělal že se bojí všeho možného. Podruhé jen v kruhovce, protože hrozilo, že každou chvíla začnou lítat blesky. Základní věci, pochválit, jít se na 10 minut projít na ruce (a učit Kubíka, že jdeme a nežereme). Ale byl hodnej :)


Aby koní nebylo málo ...
Máma se mnou od mých 6 let jezdí na koni, ale poslední rok a půl jsme ne a ne najít společný čas kdy bychom mohly být u koní. Také jsem si našla kubíka a tak ani nechodíme do stejné stáje. Společná vyjížďka mi chyběla a tak jsme se dohodly že pojedeme. Vybraly jsme ranch Ixion, tuším jediný ranch v ČR, který se zabývá chovem Merenských koní. Nakonec jsem neměla merenského koně, protože všechny kobyly byly čerstvě po porodu a na hřebci jela majitelka. Ovšem vyjížďka na pohodovém koni, který vozí děti byla super.
Po vyjížďce jsme se šli podívat za hříbátky <3

Zastavila jsem se i u výběhu s mazlícími králíky, krásné setkání. Králíčci se měli opravdu luxusně :)


A co se dělo jinak ...
- přišla mi první větší výplata, kam se na to hrabe vyrábění
- rozloučila jsem se s matikou. Za 4 a už jí nechci ani vidět
- mám uzavřenou klasifikaci
- čekají mě souvislé praxe, tak jsem zvědavá
- po třech měsících uvažování jsem si koupila sandály. Nelituju, jsou luxusní :) (jo, už jsem si je doořízla podle své nohy :)


Poředatelem LS

16. května 2016 v 22:51 | Jeife |  Nowinky
Nebylo to tak jednoduché, jak jsem si myslela. Na druhou stranu, nebylo to v mnoha věcech ani tak složité.
Abych začla od začátku ... neskutečně mě naštvalo a zárovrň rozesmutnilo, že by tento rok neměla být v Praze LS. A když se Jeife do něčeho zakousne ...
Tedy jsem pomalu začla kontaktovat lidi, Kiki-tysu, Mazla, Lin ... všechny ty, kteří mají nějaké zkušenosti. Postupně se vyřešil pronájem, kokardy - za které chci moc poděkovat Mazlovi, diplomky (které jsem si div ne zázrakem vytvořila sama).
Také musím poděkovat sestře, která mi pomohla se stříháním a nadepisováním, které jsem trochu podcenila.
Dva dny před akcí se mi odhlásilo dohromady 7 lidí. No celkem síla, v jednu chvíli jsem měla chuť rozbít vše co jsem měla okolo a nikdy se už ve sběratelském světě neukázat.
Den předem a ráno před LS jsem strávila vařením, pečením. Na LS mě dovezla mamča, které chci také moc poděkovat. Nakonec jsem nepřišla jako první, ale už tam byla tuším Edis, Kiki-tysa a Ondra.
Začlo lítání kolem jídla a vyndavání kokard z krabice. Nějak tak se to stihlo do 10, kdy jsem svým strašlivým řečnickým projevem zahájila celou výstavu.
Nakonec se nás sešlo 19 soutěžících a 3 nesoutěžící, což mě velice překvapilo :)


Scénky ...

Ježdění ....

První chyba, která se mi povedla, byla ta, že jsem dala ježdění na začátek a postupové ježdění až ke konci ... to nebyl moc povedený krok.
Celkově (jak mi i potom řekla Mazel) jsem mohla některé věci nechat bez poznámky, ale což, stalo se. Kdo mě zná, tak ví, že se řídím heslem "co na srdci, to na jazyku".

Měla jsem docela obavu z toho, že někdo bude mít problém s jídlem, které bylo až na pizzu veganské. Nakonec nikdo nic .. Muffiny zmizely do půl hodinky a když bylo hrobové ticho při hodnocení, tak někdo zvolala "kdo mi snědl štrůdl, já si chtěla ještě dát" ... :D


(díky Šíše za fotky)

A nakonec ... All round kolo :) (fotka Kiki-tysa)
https://scontent-cdg2-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/13238976_1030340663697818_3996948168552270789_n.jpg?oh=6726c5261ab45ea3a4f1a176cb97372c&oe=57DC08D8


Pro přístě a pro všechny, kteří by chtěli pořádat LS ... (subjektivní názor, se kterým nemusíte nikdo souhlasit)
  • Přihlášky jsou na nic. Stejně vám většina lidí přiveze něco úplně jiného než slibovali. Tedy přihlášky už nikdy nebudu vyžadovat. Maximálně stylem "do té a té kategorie přivezu tolik a tolik koní".
  • Nepodceňujte přípravy! Kokardy, diplomky, tisk diplomků a nadepisování, prostory, sošky, hlavní cenu ... neodkládejte na poslední chvíli, ať kvuli tomu nemusíte zůstávat doma a dělat do noci.
  • Jídlo ... víc muffinů, víc ovocného salátu, víc talířků a víc kelímků. A nebát se udělat vegan občerstvení - nikdo neměl připomínky. Plus štrůdl, veka a pomazánky, těstovinový a zeleninový salát.
  • Hodnocení ... přibalit kobercovku. Protože člověk bude zpětně kamenován za jakoukoli poznáku, kterou řekne :D
  • Na začátku LS dát všem jmenovky - chytrý krok
  • Na začátku LS si vzít na všechny mobil. Dobré zvláště v případě, že vám část osazenstva uteče a by je budete potřebovat.
  • Sympaťák výstavy (jak vidíte na fotkce, lidé hodnotili jinak než porota) ... fajn věc :)
  • Navigace - dvacet lístečků s názvem akce - od metra až k LS - co vy na to?
  • Kategorie loser ... ocenit všechny, kteří nedostali mašli. Perfektní, tak aby nejel nikdo domů bez mašle (škoda že půlka lidí zizela dřív, což mě docela překvapilo)
  • Všechny (i speciální) kategorie řadit před All Round Winner ... potom se lidi rozutečou a nestihnete vůbec nic.
  • Příště vezmu barevnou lepící pásku a vyznačím s ní dva metry od stolu kde se hodnotí. Neskutečně blbý, když se radíte s druhým porotcem a lidi vám div nefuní do ucha! :D
  • Systém jmenovkami dolů - skvělá věc :) Až po rozdání All Round jsem zjišťovala kdo čí je. Mělo to jedinou chybu. nenechala jsem vyhrát své kamarádky.... což je mi líto, ale o tom LS prostě není :D

Za den jsem seděla snad jen v autě při cestě. Byla jsem utahaná, s hlavou na prasknutí, ale stálo to za to. Doufám, že jste byli spokojeni a odpustíte mi mé začátečnické chyby.

*chci poděkovat Ondrovi, který věnoval krásnou tašku pro Sympťáka výstavy :)

Ztracená

2. května 2016 v 23:34 | Jeife
Tři týdny bez článku ... jsem to ale ostuda. Proč jsem nenapsala? Nejspíš to bude tím, že "vyšla" brigáda. Takže jsem tam trávila spoustu času a celý zbytek tohohle týdne tak budu asi také.


Po dlouhé době u amai... amayi to se prostě nedá vyskloňovat. U Danči. Jako vždy spousta legrace a hezké fotky a jídlo .. děkuju ti <3


Při cestě od Danči mi ujel autobus. Protože bydlím v malé vesničce, tak další jel až za dvě hodiny a já se rozhodla jít přes les. Řeknu vám, nebyl to dobrý nápad. Ztratila jsem se a hledala se 3 hodiny.

... ty se nikdy neztratíš, jediné co můžeš ztratit je naděje, že se najdeš ...



Kromě brigády jsem byla nejednou u Kubíka. Dál pokračujeme v cestě z páky k normálnímu lomenému stihlu. Daří se, kromě pár momentů kdy Kubíka něco vyděsilo (skateboard, labuť co na nás útočila) nebyla otěž skoro potřeba :)
Také jsme se dnes vydali na vyjížďku. Nakonec jsme pokořili "rekord". Od konce minulého roku, kdy mě dvakrát shodil a já s ním potom pracovala tři měsíce jen v kruhovce a pak začínala asi kilometrovým vyjížďkovým okruhem, se hodně změnilo. Dnes jsme se vydali na vyjížďku krok, klus ... a najeli jsme krásných 11 kilometrů.


Neobešlo se to bez menších nehod. Nejdřív Kubíka na začátku vyjížďky vyděsil skateboard. Kdo to kdy viděl, aby se lidé pohybovali tak rychle a vydávali tak divné zvuky? A aby toho nebylo málo, pak v půlce vyjížďky bylo potřeba projít mezi rybníkem a řekou. Asi 5 metrů široká cesta. Jdeme a Kubík se najednou zasekne. Kouká a pak to vidím i já. Před námi obrosvký nafouklý labuťák. Kousek dál od něj labuť na vejcích. Tak jsem sesedla, Kubíka opatrně provedla kolem. Ale labuťák nás nešetřil, Dostala jsem štípanec zobákem do stehna ... au. Nevím jestli se víc bál Kubík, nebo já.
Zbytek vyjížďky se Kubík choval moc hezky. Dokonce jsme potkali na silnici magora, co kolem nás projel ani ne s metrovou mezerou. A Kubík jen pár metrů poklusal a uklidnil se.
Takže s dnešní vyjížďkou jsem spokojená. Začala se mi v hlavě formovat myšlenka ... co udělat z Kubíka vytrvalostního koně? Konečně něco, co by mu mohlo jít. (Prosím nesmějte se, místo malého kruhu dělá malý citron, diagonálně změnit směr si vykládá jako "otoč se na co nejmenším prostoru" a malý křížek je pro něj skvělý důvod proč skočit metr do výšky.)
Třeba by nám v budoucnu mohly nějaké hobbíčka vyjít.


Jinak pilně pracuju na přípravě na LS, řeknu vám, prokousat se přihláškami se zdá skoro jako nadlidský úkol. Zítra pokud se to povede, tak zajedu pro sošky. A musím dodělat kokardy, diplomky, jmenovky ... jej, toho je.